Na nekonečné placce v pražském Karlíně byste ji asi nečekali. Je to ale každopádně adresa, kde poslední tři roky lze Šárku Strachovou, dříve Záhrobskou, zastihnout nejčastěji. Nejlepší sjezdová lyžařka v české historii tady v roce 2017 hned na hraně office parku otevřela vlastní kliniku Vo2max zaměřenou na fyzioterapii a celostní medicínu. Službu, která podle ní přitahuje vrcholové i hobby sportovce, mámy na mateřské i lidi z kanceláří.

Mezitím se jí narodila dcera a na lyžích stála v součtu sotva pár dní. Na jaře 2017 oznámila konec závodní kariéry. To rozhodnutí si náležitě užila. Ještě, než konec oznámila veřejné, zajela s vědomím, že tahle sezóna je poslední, několik úspěšných slalomářských závodů v Evropě i v USA. V dokumentu Dvě minuty mého života, který o ní natočil Karel Jonák, popsala, že se tím v klidu  sama pro sebe s lyžováním rozloučila.

Téměř o tři roky později zní celkem věrohodně, že jí lyže nechybí. “Teď jsme se zrovna vrátili po pár dnech z Livinga. Nemám abstinenční příznaky po lyžích, stačí mi hodina dvě ježdění, ale baví mě to,” říká mi  čtyřiatřicetiletá bývalá závodnice a podnikatelka, která má na kontě bronzovou medaili z olympiády ve Vancouveru 2010, několik kovů z mistrovství světa (v kategorii slalom) a řadu dalších zářezů ze Světového poháru.

Mluví klidně, i když po ní přelézá sotva dvouletá holčička a vyžaduje pozornost. A působí neuvěřitelně silně a vyrovnaně. Šárka Strachová se přitom ještě před pár lety veřejně srovnávala s traumatem z konfliktů se svým otcem, který ji přivedl k vrcholovému sportu a podstatnou část její kariéry ji trénoval. Tolik k té psychické části. Pak je tu ještě ta tělesná: v roce 2012 bojovala o život. Když se po pár dnech probrala a poprvé otevřela oči, její manžel ji okamžitě na “ARO požádal o ruku.

V jednu chvíli se s ní život rozhodně nemazlil. Když to přeženeme, v podstatě se i učila znovu chodit. Přede mnou dnes ovšem stojí Šárka Strachová sama za sebe a ve všech rolích, které jí přišly do života v posledních třech letech. Zdravotnictví a péče o lidi je jedna velmi výrazná. Svým podnikáním v tomhle oboru teď chce Strachová svoji sílu a poznání  nabité sérií životních peripetií předávat dál ostatním.

K tématu zdraví před sportem prý vůbec žádný vztah neměla. Od malička stála rodačka z Benecka každou volnou chvíli na lyžích. Když byl sníh. Lyže pak střídaly kolo, činky nebo běžecké boty. Tělo bylo dlouho dobu hlavně funkčí nástroj. Než začala mít ve dvaceti letech první bolesti kloubů a páteře. “Tam taky poprvé přišlo vnímání něčeho jiného než výsledků,” popisuje Strachová.

"Na svém těle jsem mohla spoustu věcí vyzkoušet. Jako vrcholový sportovec, normální člověk a máma."

Přes literaturu začala příležitostně studovat vliv psychosomatiky a přišly taky první úvahy, jestli chce vrcholový sport vůbec dál dělat. Odpověď na tuhle otázku našla v podstatě až o deset let později a my už ji známe - definitivní konec profesionálního lyžování oznámila ve 32 letech.

Život lyžařky (tuhle etapu sama nazývá “Šárka lyžařka") byl podle ní dlouho svázaný čísly a tabulkami. Strachová s odstupem doby popisuje, že dříve se a priori orientovala na maximální výkon a z velké části ji hnala kupředu touha zavděčit se otci. Až v závěrečných letech kariéry si uvědomila, že u vrcholového lyžování jí drží především vnitřní pocit a přesvědčení, že skrze sport se učí stále něco nového.

“Samozřejmě se stále řešilo, jak se cítím. Výkon byl podmíněný tím, jestli jsem v kondici a jestli mám zdravé a vyladěné tělo. Ve vrcholovém sportu je vše hnané do extrémů. Tréninkem tělo v podstatě stále stresujete. Dostáváte ho do nekomfortní zóny a opakovaným tréninkem se snažíte z této zóny udělat komfortní", líčí a popisuje, že v důsledku si tak třeba dál přidáváte další váhu na čince a naučíte se ustát bolest.

“S bolestí se naučíte pracovat, víte, že jde třeba o bolest svalovou, která regenerací rychle pomine,” vysvětluje Strachová. Na tuhle dřinu má kolem sebe sportovec pochopitelně tým expertů. “I individuální sport je založený na týmové práci,” říká a vyjmenovává svoji “základní sestavu”, kam spadal trenér na kondici a trenér na techniku, fyzioterapeut, servisman a externě také psychoterapeut nebo i terapeut na čínskou medicínu.

Tahle zkušenost je jeden z důvodů, proč dnes dělá to, co dělá. “Na svém těle jsem mohla spoustu věcí vyzkoušet. Jako vrcholový sportovec, jako normální člověk a později i jako máma,” zamýšlí se v kavárně hned u vstupu na svou kliniku. Říká mimochodem zajímavou věc. Vrcholové sjezdařky po mateřství už v podstatě ve sportovní kariéře nepokračují. Do tohoto sportu se po jakékoli pauze velmi těžko vrací a i kvůli věčnému cestování je to s malým dítětem těžko slučitelné. Toto ale není pravidlem například v běžeckém lyžování, kde je řada maminek mezi těmi nejlepšími. Mateřství jim naopak prospělo a podávají skvělé výkony.

Dnes je Strachová přesvědčená o tom, že bolest kolena nebo jiné části těla je jen důsledkem jiných obtíží a jen vrchol ledovce nějakého širšího problému. Tělo podle ní funguje jako velmi komplexní jednotka, málokdo se ale na něj tak dívá.

Byla ovšem i životní fáze, kdy svému tělu nerozuměla, ba ji dokonce zaskočilo. Tenhle velmi konkrétní moment popisuje úplny obyčejně: “Kdyby tam tehdy nebyl můj přítel, dnes už manžel, už tady s vámi nesedím,” říká bez nějakých zásadních emocí. Na jaře 2012 ji začaly trápit nesnesitelné bolesti hlavy, na které nezabíraly léky ani spánek. Bolest ji dohnala k vyšetření hlavy, která ale neshledala žádné zásadní potíže.

Pak si jednoho večera šla lehnout, zaspat tu prudkou bolest.. Reálně se propudila až o tři dny později, v nemocnici, na jednotce ARO. Tři dny byla v umělém spánku. “Upadla jsem do bezvědomí a přestávala dýchat. Zpětně se přišlo na to, že mi přestala fungovat hypofýza, což je taková řídící jednotka našeho organismu, a tím pádem mi začalo tělo vypovídat základní životní funkce.”

V odborné řeči se tomu říká metabolický rozvrat organismu. Strachové rostla cysta v oblasti hypofýzy, kterou žádná vyšetření do té doby neodhalila. “Kdyby se na to přišlo včas, možná to mohlo mít lehčí průběh,” uvažuje nahlas, aniž by měla potřebu někoho kritizovat nebo obviňovat z tak zásadní události.

Vlastně se podruhé narodila. Sama dnes říká, že to bylo poprvé v jejím životě, kdy si prvně dovolila být “malá a bezbranná” holka. Po probuzení následovala operace a další čtyři týdny v nemocnici. “Dostala jsem příležitost si řadu věcí nastavit znovu od začátku. Tím, že jsem přišla v podstatě téměř o všechnu svalovou hmotu, mohla jsem se i na fyzické úrovni naučit některé pohybové vzorce znovu a správně," popisuje.

Zpátky se vyšvihla rychle. V červenci ležela v nemocnici a v září už stála znovu na lyžích. V listopadu nastoupila do sezony. “Stálo mě to hodně sil, které mi asi v závěru kariéry chyběly. V tu dobu už mi nešlo primárně o medaile, měla jsem ale pořád pocit, že se musím ještě něco naučit, to mě hnalo kupředu,” vypráví dnes.

V roce 2015 přesto přivezla bronz ze světového šampionátu v Beaver Creeku v Coloradu. Podle Strachové se nedá zpětně hodnotit, jestli byla v lepší, či horší kondici. “Je to o hlavě,” tvrdí. Čtyřicet lyžařek, které se pravidelně potkávají v prestižních závodech, má podle ní velmi podobně natrénováno, všechny jsou dobré. K výsledku je ale potřeba mít nastavenou také psychiku.

V sezóně 2016 /2017 v Šárce Strachové uzrál pocit, že už to má celé za sebou. Proto dnes sedíme na její klinice. Na zařízení, které má v názvu symbolicky vzorec kyslíku, padla velká část peněz vydělaných lyžováním. “Není to špatně placený sport, ale není to zas takový zlatý důl,” směje se Šárka Strachová a dodává, že další finance na svoje podnikání si půjčovat nemusela.

Některé přístroje na klinice stojí i v rozmezí mezi půl milionem a milionem korun. Když to vezme vše dohromady i s rekonstrukcí prostor, kde se VO2MAX aktuálně nachází, dopočítá se bývalá lyžařka skoro k deseti milionům korun, které do svého projektu musela investovat.

Peníze se jí postupně vracejí s každým klientem. “Jsme klinika pro samoplátce, nefungujeme na poukazy skrze pojišťovnu a máme například i fyzioterapeutickou pohotovost,” říká. Když někdo potřebuje akutní zásah do 24 hodin, zaplatí 1690 korun za hodinovou terapii. Vstupní vyšetření stojí běžně 1300, stejná je i hodinová sazba za fyzioterapii.

Strachová má radost z toho, že se z klientů stávají klienti dlouhodobí, tedy takoví, co dbají i na prevenci. “To je z mého pohledu klíč ke všemu. Když se stane něco opravdu akutního, samozřejmě se to hodně prodraží,” upozorňuje Strachová na problém, který trápí obecně celé zdravotnictví a státní kasu.

Zdraví podle ní není otázkou, jestli máme rýmu nebo kašel. ”Je to i o tom, jak se cítíme psychicky, jak se nám spí, nebo jestli se těšíme do práce. I to je neodmyslitelná součást našeho života,” popisuje Strachová. Pro svou kliniku, s jejímž rozjezdem ji pomáhal manžel, proto sestavila komplexní program. Od začátku deklarovala, že chce nabízet fyzioterapii s celostním přístupem a přesahem do okolní medicíny. Znovu jsme u toho, co už zaznělo -  to, že nás bolí koleno, ještě neznamená, že je problém právě tam.

“Často mi přišlo, že se trápíme a žijeme s něčím, s čím vůbec žít nemusíme. Nemusíme přece žít s bolestí či nepříjemný pocitem, říkat si, že to patří k věku či situaci,” rozvíjí ještě myšlenku, proč se pustila do tohoto projektu.

Přednost služeb, které nabízí její klinika, spočívá mimo jiné v tom, že jsou schopni klienty posoudit z více pohledů a v případě potřeby je třeba objednat i do jiného zařízení. “Umíme klientovi zařídit například sono vyšetření, rentgen, magnetickou rezonanci nebo vyšetření u externího ortopeda,” vysvětluje Strachová, co je předpokladem soukromého zařízení.

Klinika má zákazníky od novorozenců po seniory. Valné většině zákazníků je ale dnes přes 40 let. Nejsou to ale vrcholoví sportovci, jak by se ve spojitosti se Strachovou nabízelo. Složení lidí se postupně mění. Bývalá lyžařka během tří let rozšířila nabídku o fyzioterapii pro nejmenší děti i děti, které se připravují na vrcholový sport, a taky o služby pro ženy, zejména pro matky, jež potřebují péči během těhotenství či po porodu.

“Tohle rozšíření přišlo z mých zkušeností z porodnice. Přijdete domů po porodu a kromě toho, že máte dost starostí sama se sebou, vůbec nevíte, co kdy má dítě začít dělat a jak to má vypadat,” popisuje. Odborníci na klinice pracují u žen s funkční sterilitou, dechovým nebo hlubokým stabilizačním systémem páteře i jizvami po císařském řezu. U dětí se zase specializují na Vojtovu metodu nebo techniky Jarmily Čápové - dvě metody, které jsou v naší medicíně populární už od dob Československa.

Když mluví o dětech a pohybovém aparátu, je vidět, že se Šárka Strachová v oboru docela orientuje. Přesto ale zdůrazňuje, že sama zůstává v roli manažerky kliniky a s pacienty nepracuje.

Po ukončení závodní kariéry zvažovala kurzy jógy nebo kraniosakrální terapie, ale nakonec volný čas padl na mateřství a péči o rodinu. “Zůstávám momentálně na straně byznysu, na jógu ani nic jiného nedošlo,” říká. “A jinak jsem teď hlavně máma,” doplňuje a tvrdí to tak, že to člověku nedává moc prostoru s tím polemizovat.

KOMPLETNÍ NABÍDKA SLUŽEB KLINIKY CELOSTNÍ TERAPIE VO2MAX.

FORBES č. 01/2020

Text: Lucie Hrdličková

Foto: Libor Fojtík